na Blog.cz

Hey, guyys.

Jo, asi bych neměla být tak pozitivní.

No, stejně sem nikdo nechodí, protože ho nebaví číst moje depresivní příspěvky.

No, každopádně. Já nehodlám skončit s blogem jako takovým.

Hodlám skončit s touhle stránkou a založit si jinou.

Jméno vám neřeknu, protože ho sama ještě nevím a protože nechci, abyste mě tam pronásledovali.

(A proč nechci? No, protože vás takhle šetřím zbytečného marnění času při čtení naprosto nudných a nesmyslných článků.)

No, takže.

Adios, amigo.

(Nebo jak se to píše.)

(Zdroj obrázku: http://weheartit.com/entry/18894424.)

Ahoj.

Dneska jsem se rozhodla...

Ne, už jsem na to myslela dlouho...

Že napíšu další článek.

No a tenhle je o tom, jak ... jaký je můj život.

Už jsem si tu vylévala smutek víckrát než jednou, ano.

A dnes ...

Dneska to na mě zase padlo.

Ano, "Nobody likes you."

Tohle mi zní v hlavě už .. no, nedá se říct, že každý den, celý den v kuse, ale ...

Jo, už to bude pár let.

Asi od té doby, co mamka začala pracovat mimo domov.

Ona má účetní firmu, víte.

A když si přestěhovala kancelář do jiné budovy, přibrala víc firem a teď má víc práce.

Je nervózní a navíc má vztek na moje mladší sourozence.

Ale na ty nekřičí, jsou moc malí. A tak si to vybíjí na mně.

Dneska má sestra svátek. Šli jsme jí přát.

A já mám moc učení, popřála jsem, chvíli jsem počkala a pak se matky zeptala, jestli se můžu jít znovu učit.

A ona odešla z místnosti. S křikem.

Říkala, že jsem, cituji, "totálně vypatlaná a sobecká kráva" a ať jí zmizím z očí.

Jo, možná jsem sobecká.

Ale. ... No, snad chápete.

Jo, někdy si říkám: "Sakra, proč já? Proč jsem vůbec tady? Vždyť není nic, pro co bych žila!"

Nebo: "Prosím, už mě nechte! Už mi dejte pokoj, nechte mě na pokoji. Už to ukončete. Všechno."

A podobné věci. Poslední dobou se mi to honí hlavou docela často.

Víte, to nebylo poprvé, co mi matka takhle drsně nadávala.

Když mě táta přijde utěšovat, říkám, že jsem na to zvyklá, že vím, že to tak nemyslí.

Ale když odejde, tak vždycky brečím.

Pláču i teď, když tohle píšu.

Možná bych to měla brát s optimismem. Třeba jako:

Jenže ono to tak trochu nejde.

Říkat si: "Buď klidná, ono je to přejde."

Nebo: "Nemáš proč plakat, prostě tě nechápou, nerozumí tvojí situaci."

A nebo: "Všechno zlé je pro něco dobré, uvidíš. Mezi mraky se vždy vyjasní Slunce."

A teď se konečně dostávám k důvodu toho, proč vám sem tohle píšu.

Vždycky, ať už se stalo cokoli, musíte najít alespoň jedinou věc ve vašem životě, která je v danou chvíli dobrá a té se držet.

Já například nemám žádného přítele, ještě nikdy jsem se nezamilovala (taky jsem na to ještě dost mladá), nemám ani jednu pravou kamarádku (nějakou, která mě nikdy nezranila), s rodinou se stále hádám, ale stále jsou tu dvě věci, ač zdánlivě maličké a snadno přehlédnutelné, které mě drží.

Hudba. Ráda si zpívám. Vždycky, když se kolem mně děje něco špatného, zavřu se do koupelny, zamknu se, zavřu okna, zatáhnu žaluzie a zpívám si. Justina Biebera, Adele, Coldplay, Train, 100 Monkeys ... naprosto cokoli. Klidně i lidovky.

A PSANÍ. Jo. Stačí papír a tužka. A samozřejmě špetka fantazie. A s tímhle si můžete vytvořit svůj vlastní svět, vysnít si sebe samu v úžasném, mírumilovném prostředí, bez bolesti, bez útrap a strastí.

Už několikrát jsem přemýšlela nad tím, jaké by to bylo, kdybych neexistovala. Kdybych se nikdy nenarodila, nebo kdybych teď a tady zemřela.

Rozhodně jsem se ale sama nikdy nechtěla zabít, netrpím sebevražednými sklony.

Neřežu se, nejsem tak zvané "emo", deprese u mě nejsou tak časté (i přes skutečnost, že ke mně život není zrovna přívětivý).

Prostě žiju. Vždycky je důvod proč žít. Vždycky. Jen ho musíte najít.

:]

Možná někomu to, co píšu, připadá trapné, divné a nesmysluplné.

Tak ať. Jestli vás baví smát se nad osudem jiných lidí, prosím. Zakázat to nemůžu.

Miluju svět, takový jaký je.

Smelly Troll.

Long time no see.

Už zas, no.

Za tu dobu se toho hodně událo.

Úplně, ALE NAPROSTO ÚPLNĚ, jsem se zamilovala so Korejců.

Fakt, že jo.

Jsou nádherní, roztomilý a prostě ... ÍÍÍP. :3

Řekněte mi, že není hezkej, a že spolu nejsou roztomilí a vyřídím si to s váma!

Mimochodem, slyšeli jste někdy o K-Popu nebo o K-Dramas?

Ne?
Já do nedávna taky ne.

Každopádně, zmiňuju to tady, protože je to absolutně nejlepší zabavení pro ty, kteří tak bezmezně milují romantiku jako já.

Každý si tam přijde na své. Nešťastná láska, jednostranné zalíbení, milostný trojúhelník ... JE TAM ÚPLNĚ VŠECHNO.

Z vlastní zkušenosti můžu doporučit Playful Kiss, You'are Beautiful, You've Fallen For Me nebo Boys Over Flowers.

Pokud někdo máte zájem, seriály jsou k nalezení zde: www.dramacrazy.net

A co se týče K-Popu, je to jedna z nejlepší muziky, kterou jsem kdy měla šanci slyšet.

Je to prostě pop, ale něco v jejich stylu. A ta Korejština a všechno. A mimochodem, zpěváci jsou velice pohlední. Většinou. :D

A zase ... můžu doporučit BIGBANG, SHINee, B1A4, Super Junior, ale hlavně ... C. N. BLUE!

No nic, už vás nechám. A hlavně musím jít.

Tak se zatím mějte. Nazdárek. :^3

Hello.

Tak jsem tu, po dlouhé době.

Výlet do Turecka dopadl dobře.

Tedy až na cestu zpátky, kdy se náš let zpozdil o 6 hodin.

Ale nechci se vám tu o tom rozepisovat, zase bych se naštvala.

Dneska jsem jela do CC - Centrum Chodov, asi to neznáte. Teda ti, co nežijí v Praze.

No každopádně, koupila jsem si tam dioptrické brýle.

Něco mezi retro stylem a normálními obroučkami.

Mám z nich radost.

Ale jelikož mám 3 dioptrie na levém oku a na pravém jednu a čtvrt - docela velký rozdíl -, tak mně z toho občas bolí hlava.

Nicméně, konečně si budu moct přečíst vaše komentáře! :DD

Teď jdu večeřet.

Tak se tu zase mějte.

Zdar!

Hello.

Jak se vám všem, sakra, žije?

Doufám, že lépe, než mně.

ZÍTRA V PĚT RÁNO ODLÉTÁM DO TURECKA!

A proto se vůbec nemám dobře.

Nesnáším dovolené.

Nesnáším rodinné dovolené.

Nesnáším vodu - moře, bazény, čehož tam bude rozhodně přes příliš.

Nesnáším lety letadlem.

A to jsem ještě nikdy neletěla.

Ale už teď vím, že to bude dlouhá nudná cesta.

A k tomu mi kamarádka řekla, že při vzletu vám začne pískat v uších, až to bolí.

Vážně mně povzbudila.

A ještě k tomu mám zakázané vzít si s sebou počítač.

Pech, pech a ještě jednou pech.

Co já tam budu dělat?

(A ještě k tomu, když mám dostat měsíčky.)

Sakra!

Klidně bych místo toho klidně chodila třeba do školy.

Třeba bych se učila na biologii, kterou ze srdce nesnáším.

Třeba bych dělala úkoly za celou třídu.

Jen, prosím, nenťte mně tam!

Nebo mi alespoň dovolte notebook!

No, nebudu vás dále zahlcovat svými náladami.

Mějte se a užívejte si poklidného Česka.

Uvidíme se ... někdy na konci příštího týdne.

Zdar.

Ahojte, všici. ^-^

Tak se vám zase hlásím. :3

PRÁVĚ JSEM VIDĚLA TOMA!

V televizi, samozřejmě.

Pokud se totiž díváte na Nova Cinema, tak jste určitě zjistili, že tam běží Harry Potter & Best 50 Scenes - něbo nějak tak.

A pustili tam Toma, jak povídá. :3

Už si vůbec nepamatuji, co říkal, ale hlavní je, že TAM BYL!

On je prostě jedním slovem ÚŽASNÝ.

Nejúžasnější ze všech úžasňáků.

Roztomilec jeden roztomilej.

Bůh sexu.

A já nevím co ještě.

Je úžasnej.

Blonďatej s modrošedýma očima.

Dokonalý muž.

Takového si jednou najdu a vezmu si ho.

A budu s ním mít dva piďi caparty, co budou ty nejdokonalejší děti na světě.

A on bude nejdokonalejší manžel.

A bude mne milovat.

A budeme dokonalý pár, dokonalá rodina.

Jo, tak to bude.

Zdárek párek. :3

Tak jsem se rozhodla, že se s vámi podělím o pár zážitků Faith Jessicy Taylorové.

Abych to vysvětlila, běžela jsem zrovna po schodišti a hned jsem zase zmizla.

No a ten chlapes v plavkách a s harpunou mi zřejmě vynadal, což jsem se dozvěděla, když jsem zase lezla nahoru. :DD

- - - - -

No a před chvílí jsem zase šla jen tak na Famfrpálové hřiště a čirou náhodou tam byl náš zamilovaný páreček Arnesis a Stave.

Ono by asi na láskování nebylo nic špatného, to by ale nesměla existovat takzvaná "Rowenina kletba". Když někdo projeví jakési větší city k jiné postavě, Rowena se zjeví - ale nikdo ji nevidí! - a něco se jim vždycky stane.

Těm dvou dneska začalo pršet na hlavy ve Velké síni.

Jenže jim to nestačilo a šli se láskovat na tribuny.

A já tam náhodou přišla a ony jim provazce z dešťové vody škrtily krky.

Tak jsem si řekla: "Pomůžu jim, třeba vyfasuju body."

Tak jsem tam přišla, pomohla jim a systém řekl, ŽE TY DVĚ POSTAVY MAŽE A ŽE SE NIC NESTALO?

Zbytečná námaha..

Toť vše. :3

Víte co?

Tak, nejen, že jsem nemocná já.

Ale dokonce i Faith (Moje postava na hocz.).

Co jsem si myslela?

Že se budu flákat a všichni se o mně budou starat?

Možná.

Každopádně, poslali Faith na ošetřovnu a ta tam teď tři dny musí trčet.

Hahahaha, to jsem ale dopadla.

Ještě, že mí milí Havránci za mnou určitě budou chodit.

Věřím v to.

Doufám v to.

Vzdávám naději, nepřijdou.

Asi si pro mně taky brzo přijde, jak se tak vidím. ^^

No, každopádně, kdyby se tu našel někdo, kdo má ÚČET NA HOCZ, tak nechť se mi ozve do komentářů, nebo NAPÍŠE SOVU FAITH JESSICE TAYLOR.

Děkuji. :3

Vaše Smelly Troll.

Zdárek párek. :3

Tak, jsem nemocná, mám spoustu volného času.

Takže jsem se rozhodla, že vám napíšu, co poslouchám a tím vám třeba i doporučím pár skvělých skupin, zpěváků či zpěvaček, které si jistojistě zamilujete tak, jako já.

Za prvé.

Kdo nepoznal, tak je to Adam Lambert.

Bůh.

Nádherný, roztomilý Bůh, který má úžasný hlas.

Jediný háček je v tom, že je to gay.

Mimochodem, zkončil na druhém místě v Americké soutěži American Idol. (Jako česká superstar.)

A co tu máme dál?

Ahojte.

Mám se vážně fajn, jo.

Úplně nesmírně dobře.

NE, jasně, že ne!

Onemocněla jsem.

Jsem naštvaná na svět.

Tak, včera ráno jsem se probudila a bylo mi špatně.

Škrabalo mně v krku a tak.

Řekla jsem to mamce a ona zareagovala tak, jako vždycky.

Lhostejně.

Vždyť já jsem přeci ulhaná rozmazlená holčička! Proč bych měla být nemocná?

Já si to přeci vždycky jen vymýšlím, že jo!

No, každopádně, včera jsem to nechala být.

Dneska ráno jsem se probudila a bylo to ještě horší.

Motala se mi hlava, byla mi zima a tak.

Po změření teploty ale nic, že jo.

Takže jsem ani neodvolávala kino s kamarádkou.

Pro jistotu jsem tedy do tašky přibalila teploměr a při čekání na začátek filmu jsem se změřila.

Teplota 37.5.

Ale nechtěla jsem zklamat kamarádku, tak jsem tam zůstala a na film jsem se podívala.

Teď mně škrabe v krku, jako kdybych tam měla ježka.

Bolí mně hlava a zároveň se motá.

Ležím v posteli a nemám co dělat.

Vážně fajn.

Opravdu fajn.

No, tož jsem si tu na vás vybila vztek.

Mějte se a užívejte si vašich zdravých životů.

Smradlavý trol.

Sourozenci.

Já mám dva. Mladší sestru a bratra.

Se sestrou neprohodíme skoro jediné slovo. A když už, tak se většinou hádáme, ponižujeme se, nebo na sebe ječíme.

Bratr, ten je zahleděný do svého světa Pokemonů, Bakuganů a podobně, takže s tím se také nemám moc o čem bavit.

(Ne, to nahoře nejsou moji sourozenci.)

Ale přes všechny hádky, přes všechny ty vražedné pohledy a lstivé léčky, je mám pořád ráda.

Brečela bych, kdyby se jim stalo něco vážného.

Usmívám se, když se jim něco podaří.

Mám radost, když jsou šťastní.

Náš sourozenecký vztah opravdu není zrovna nejpevnější, ale přesto se jakýmsi způsobem podporujeme ve svých snech a radíme si v problémových situacích.

Myslím, že takhle funguje nejenom naše rodina.

Je to tak snad všude.

Starší sourozenci mají vzato, že si rodiče více všímají těch mladších a je pak obviňují a jsou na ně naštvaní.

Také se tváří opravdu znuděně, když jim mladší sourozenci vypráví jednu ze svých dětských historek.

Ti mladší zas na povrch nebaví naše povýšenecké kecy, ale uvnitř v nás mají vzor a snaží se nás překonat.

Většinou si sami nepřiznáme, jak jsou pro nás důležití.

Ale v hloubi duše to víme.

Víme, že bez nich by bylo všechno daleko horší.

Ahoj.

Tak co škola?

Dobrý?

U mně bezvadný.

Hahahaha, ne.

To opravdu ne.

Jo, chvilku jsem to tu moc neaktualizovala.

Omlouvám se, ale nebyla to moje chyba.

Nebo možná byla, ale to vám nechci moc říkat.

No, tak asi to znáte. Škola.

Jsem v tercii, tedy osmé třídě základní školy, nebo-li třetím ročníku osmiletého gymnázia.

Je to děs běs, každý den kromě pátku máme odpoledku.

Kdo to má vydržet?

No a pak taky hocz, psaní, hocz, psaní, čtení, facebook, twitter.

No a pak už moc času nezbývá.

A navíc jste unavení ze školy, to se vám na blog opravdu nechce.

Tak, když už jsme si to tak pěkně vysvětlili, tak zabloudíme ještě k tématu the-felton.

Mé stránce o Tomu Feltonovi, kdyby to někomu nebylo jasné.

Tam to na chvilku trošičku pozastavím.

Jen do soboty, pak bych snad měla mít času habaděj - pokud se nebudu muset učit na dějepis, samozřejmě - a rozjedu to tam.

Na závěr článku bych chtěla ještě jednou poděkovat Mrs. Malfrangerové - Bože, doufám, že jsem to napsala správně - za její ochotu při vypisování odkazů na fan fictionářské blogy. :3

Teď už vám dám sbohem, musím si jít dopsat sešity.

Jo, nikdy nechoďte kupovat sešity jen s pětistovkou!

Nic totiž nekoupíte.

No, tak se mějte. :3

Váš smradlavý trol.